Andělé

Psal si mi o jiných holkách. Úplně vždycky. A vůbec ti nedocházelo, jak jsem na to mohla reagovat. Jasně že jsem ti psala, jak je skvělý, že se ti líbí zase další holka, i když to trvalo pokaždé tak dva týdny, déle ne. Budeme jim říkat andělé, co ty na to? Pochybuju, že tě někdy napadlo, že mě to hrozně štve a mrzí. Ale psal si mi, a to bylo hlavní. Pořád jsme byli v kontaktu. Měl si takový ty narážky... Ale to ke každé druhé a jednou z nich jsem byla i já. Nikdy si mě nebral jako možnost, jako volbu, která by přicházela v úvahu. Teoreticky jsem od tebe každou zprávou o andělech dostávala friendzone. Pak jsem se přes to dostala. Teda.. Přes tebe, abych byla konkrétní. A tobě to nedochází ani teď. Jsme kamarádi, už doopravdy. Ale až někdy budeš něco chtít, nejsem si jistá, zda ti mohu vyhovět. Zkus myslet i na ostatní a ne na sebe. Já to dělám třeba úplně naopak. Myslím jen na ostatní. Je to správně? Předpokládám, že ne. Ale je to lehčí. Na sebe budu mít času dost. Co když ostatní už nikdy neuvidím. Jsem prostě ten typ. Sebe mám dost.. Až po krk. Nechci se ani vidět. Každej odraz v zrcadle, výloze, displeyi je ztráta času.
Každý pohled na mojí rodinu, přátele, známé a kohokoli kolem mě má smysl. Zkus být trošku jako já a nemylet jen na sebe. Prospěje ti to. I když sis uvědomil, že se pořád bavíme jenom o tobě a psal si a sliboval, že si na mě uděláš víc času a budeš se zajímat, protože jsem důležitá, nikdy si to vlastně neudělal. Nikdy ses nezeptal jak mi je. Jak se mám, jestli se něco nestalo. Jestli se na sebe dokážu podívat s úsměvem na rtech a ne se znechuceným výrazem. Jestli už je mi dobře a nemusím si ubližovat. Jestli chodím spát s dobrou náladou a ne s brekem, protože se nesnáším. Jestli nechci obejmnout, povzbudit nebo zlepšit den. Protože já to sakra potřebuju. Protože se cítím pořád mizerně. Protože pomalu ale jistě nezvládám notrmálně fungovat.
Piš mi o andělech a já se jím možná zanedlouho doopravdy stanu.